Rok 2024 přináší pro lesníky a milovníky fauny našich hor dobrou zprávu. Jak zaznělo 1. března v Karlových Varech na informačním setkání s německými kolegy, reintrodukční projekt rysa ostrovida ,,RELynx Sachsen“, se na saské straně rozjíždí naplno právě na jaře letošního roku. První samice rysa jménem Nova a samec Juno byli do volné přírody v okolí německého Eibenstocku vypuštěni v pondělí 18. března 2024 (https://www.medienservice.sachsen.de/medien/news/1073976).

Rys ostrovid (Lynx lynx) původně obýval celou Evropu, ale v průběhu 18. a 19.století byly člověkem jeho populace natolik zdecimovány, až byl v Čechách označen za vyhynulý druh. Poslední výskyty původní populace byly zaznamenány v pohraničních horách na počátku 19. stol., poslední doložený odstřel je roku 1830 na Táborsku, v Sasku však už roku 1743. Na Šumavu se vrací až od 70. a 80. let v důsledku reintrodukčních programů v Bavorsku a u nás. Obdobná situace je v Evropě, kdy od 50. let minulého století z původních zbytkových životaschopných populací v Karpatech, na Balkáně a ve Skandinávii probíhá jeho postupné rozšiřování díky přísné ochraně. Vzhledem k jeho životní strategii (malá migrace, přednostně vyhledává teritoria v bezprostřední blízkosti původní populace, průměrně pouze 2 mláďata ročně) není pravděpodobné, že by se do našich hor vrátil v dohledné době sám. Saský projekt koordinovaný Přírodovědným muzeem Senckenberg v Görlitz, realizovaný ve spolupráci s katedrou lesnické zoologie Technické univerzity v Drážďanech a pod záštitou Saského zemského úřadu životního prostředí, zemědělství a geologie byl spuštěn v roce 2022. Počítá se s vypuštěním až 20 jedinců karpatského poddruhu rysa v západní a východní části Krušných hor v letech 2024 až 2027. První jedinci mají být vypuštěni v západní části na území obhospodařovaném lesní správou Saských státních lesů v Eibenstocku. Rysi budou pocházet z odchytů ve Švýcarsku, Slovensku a Rumunsku, dále pak se může jednat o osiřelá odchovaná mláďata s minimálním kontaktem s člověkem.

34720245-1

Všichni vypuštění jedinci budou monitorováni pomocí GPS obojků. Především díky odlišnému historickému poválečnému vývoji se na české straně hor nachází mnohem větší a příznivější území pro jeho výskyt. Teritorium samce rysa se pohybuje od 150 do 400 km2 a samice od 50 do 200 km2. Můžeme tedy předpokládat, že ačkoliv se dle vyjádření zástupců Ministerstva životního prostředí ČR obdobný program na české straně neplánuje, rys si k nám časem sám cestu najde. Tak jako si ji postupně nachází další z vrcholových predátorů a to vlk evropský. Toho již můžeme označit za pravidelného hosta v lesích Polesí Nejdek. Dlouhodobým evropským cílem je propojení všech životaschopných populací rysů v Evropě a jejich stabilizace. Tato krásná skrytě žijící šelma tak může být vítaným pomocníkem nejen při redukci nadměrných stavů spárkaté zvěře (uvádí se, že jeden jedinec potřebuje ročně cca 50 kusů srnčí zvěře), ale zároveň může být lovem menších predátorů nápomocná populaci dalšího ohroženého druhu – tetřívka. Zatímco pro lesníka-lovce les v dalších fázích jeho přestavby na nepasečné hospodaření znamená ztížení lovu (snad jediné, ale ne neřešitelné negativum tohoto hospodářského způsobu), pro rysa to naopak problém není. Ten uvítá husté druhově a věkově smíšené porosty, které mu poskytnou dostatek úkrytu.

Doufejme, že s plánovaným vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Krušné hory nedojde k prudkému a neregulovanému nárustu turismu, který by ohrozil klid pro život těchto vzácných a citlivých jedinců. Přístup německých kolegů nám opět ukazuje, že aktivní hospodaření a spolupráce v krajině je dostatečnou zárukou ochrany unikátní přírody. Zachovat naše přírodní bohatství a předat ho dalším generacím v pokud možno ještě lepší kondici je i naším cílem. Lesník by měl přírodní procesy v lesích usměrňovat, nikoliv pouze sledovat nebo přírodu znásilňovat. K těmto principům návrat vrcholových predátorů do přírody jistě patří.

Více informací k projektu lze nalézt na stránkách www.luchs-sachsen.de. O rysovi v ČR pak např. na rysostrovid.cz.

Ing. Radomír Böhm, Ing. Ondřej Fudály, polesí Nejdek

Gruppenfoto