Zima představuje pro jelení zvěř období výrazného šetření energií. Jejich organismus se v tomto čase přepíná do úsporného režimu, kdy se zpomaluje metabolismus a trávicí soustava se přirozeně přizpůsobuje příjmu vlákniny z chudých zdrojů, jako je suchá tráva aj. Z tohoto důvodu je naprosto zásadní, aby přikrmování bylo uvážlivé a respektovalo biologické potřeby zvěře.
Základem zimního přikrmování by mělo být vždy kvalitní objemné krmivo, tedy především dobře usušené luční seno příp. senáž. To stimuluje činnost předžaludků a tvoří nezbytný základ, na který se navazují další složky potravy. K senu je vhodné přidávat dužnaté krmivo, mrkev nebo krmná řepa, které zvěři dodají potřebné vitamíny a částečně i tekutiny, ovšem není úplně vhodné předkládat ve velkém množství z důvodu přemrznutí. Velmi cenné jsou také semena lesních stromů, zejména žaludy a kaštany, které jsou pro jeleny přirozeným a vysoce energetickým zdrojem živin.
Naopak největším rizikem pro lesní zvěř je nevhodné krmivo např. čerstvé pečivo, kuchyňské zbytky mohou způsobit prudké překyselení žaludku, díky kterým působí zvěř vyšší škody na lesních porostech. I u suchého pečiva je nutná velká obezřetnost a mělo by sloužit pouze jako drobný doplněk. Při samotném přikrmování je také nutné dbát na čistotu a pravidelnost. Potrava by nikdy neměla ležet přímo na zemi.
Moderní myslivost vnímá výživu zvěře jako nástroj pro dosažení rovnováhy mezi zájmy lesního hospodářství a biologickými potřebami jelení zvěře. Správně nastavený systém přikrmování, podpořený klidem v honitbě, je cestou k vitální populaci, která v krajině neškodí, ale tvoří její přirozenou a majestátní součást.
Ing. Tomáš Buchar, vedoucí polesí Blatno
Foto: archiv polesí Blatno, R. Bernhardt, fotopast
