Připomínka Ottomara Rottera
… Každý lesník si svou prací staví pomník. Jen na něm záleží, zda slávy či hanby… Josef Ressel
Klasický citát lesníka novátora Josefa Ressla, z jehož génia dodnes těží nejen lesnický obor. I na majetcích spravovaných pražským arcibiskupstvím v minulosti, ale i v současnosti působili lesnické kapacity přesahující své působiště a dobu. Patřili k nim např. Karel Gangloff, Václav Korf či dnes už prakticky zapomenutý Ottomar Rotter, jehož drobné výročí připadá na letošní rok a který působil prakticky celý život na majetku Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Žitenické panství v blízkosti Litoměřic roku 1068 daroval Vratislav II. nově založené kapitule na Vyšehradě. Od té doby ho vždy spravoval příslušný probošt. Výjimku tvoří léta 1410 až 1620, kdy po událostech na Bílé hoře bylo císařem Ferdinandem vráceno zpět do vyšehradského majetku, další výjimku tvořila pak léta po roce 1948. V současnosti majetek pro kapitulu obhospodařuje na základě pachtu AP Lesnická s.r.o.
Ottomar Rotter se narodil 20. září 1861 v obci Slatina u Hradce Králové. Získal velice kvalitní vzdělání v oboru lesnictví. Svědčí o tom skutečnost, že již jako velmi mladý muž, ve veku 23 let, převzal v roce 1885 vedení skalického lesního revíru. Byl všeobecně prakticky nadaným mužem, jenž se rychle vyznal i ve věcech, které nepatřily přímo do jeho vystudované profese. To také přimělo jeho nadřízené k tomu, že ho pověřili celkovou inspekcí proboštského panství Žitenice a dalšími zodpovědnými funkcemi: proboštský panský inspektor, lesní správce a patronátní komisař. Odborníci neustále oceňovali a přátelé přírody pak obdivovali vše, co Rotter jako lesník vykonal, skalický revír a lesy žitenického panství velmi pozvedl. Svou bohulibou činností však pomáhal i jinde. Již v roce 1887 se podílel na postupném zalesňování Mostné hory v Litoměřicích poté, co v létě toho roku vlivem velkého horka uschla část vysázených mladých smrků. Ottomar Rotter byl ženatý, ale nepodařilo se zjistit, zda měl potomky.
Bydlel ve Skalici, v revírní hájovně č. p. 23. Tato bývalá empírová hájovna, stojící na návrší mezi dvěma skálami na místě bývalé poustevny a v blízkosti poutní kaple, zde byla zřízena v roce 1836. Byl známý svou pohostinností k výletníkům. Také byl znamenitým myslivcem a v myslivosti se také těšil té nejlepší pověsti. Jako člověk měl mužské ctnosti, které ho učinily mezi obyvatelstvem váženým a oblíbeným. Jeho smrt byla naprosto náhlá a nečekaná, po plných 48 letech pilné práce. Zastihla ho sice ve věku 72 let, ale podle údajů v jeho nekrologu měl mnohem mladší vzhled. Proboštský panský inspektor, lesní správce a patronátní komisař Ottomar Rotter zemřel v neděli 8. října 1933 ve 3 hodiny ráno. Pohřeb se konal ve středu 11. října 1933 na hřbitově v Žitenicích a vedl ho farář Franz Kumpf. Rotterův hrob se však bohužel nedochoval.
Nyní se zastavme u letošního výročí. V roce 1925 význační regionální občané dospěli k realizaci návrhu, který znamenal darovat pamětní desku lesnímu inspektorovi Rotterovi. Pánové pan okresní školní inspektor Rempf z Ústí, pan Primarnus Muttelbach z Litoměřic, pan architekt Arause z Litoměřic a pan Matzliger z Litoměřic nechali umístit na jeho počest a v uznání jeho bohatých zásluh, na skále s výrazně vystupující sloupcovitou jehlou v tzv. Prelátově (Proboštově) stoupání (schodech) – Prälatensteig – pamětní desku v nedostupné výšce s nápisem Rotterstein 1925 – XXXX. Od té doby se skála v nadmořské výšce 545 m n. m. nazývá Rotterův kámen. Deska se nachází na jižní straně Dlouhého vrchu, na úzkém skalním hřbetu severně od střelnice. Místními byla též nazývána Kohoutí vrch. Je naší povinností, abychom svěřené majetky spravovali a předávali dalším generacím nikoliv ve stavu v jakém jsme je převzali (neboť tento stav nebyl vždy optimální), ale vždy v alespoň o kousek lepším. Tak jako se o to poctivě snažili mnozí naši předchůdci. Není to vždy snadný úkol. Na majetcích spravovaných naší firmou se podepsalo nejen mnohdy šablonovité hospodaření státních lesů minulého režimu, ale v poslední době také kalamita, jdoucí ruku v ruce nejen s přirozenými cykly škůdců, ale i s klimatickou změnou. Obnova a správná výchova již postižených lesů má nyní stejný význam, jako adaptace a budoucí zmírnění následků v těch polesích, kam dosud nedošla. K tomu je nám zapotřebí, krom Boží pomoci, spousta vlastní píle a plného pracovního nasazení.
Zpracováno s využitím informací žitenického kronikáře Ing. Jiřího Černého.
Ing. Ondřej Fudaly, hajný LÚ Litoměřice